1. |
V nedbalkách
02:47
|
|||
Jeden letmý úsměv
Pak klopím pohled v prach …
Tak osměl se.
Jdi po stopách …
Ty odráží se v jejích ústech.
Na rtech, ve slovech, v mimikách …
Tak osměl se.
Ostych (po)nechej v peřinách …
Nadechnu se, pak promlouvám, prahy posouvám zas o kus dál.
Děsím se, tohle nejsem já, ten co tančí v plků záplavách.
Znejistím, zavrávorám, už vím, mávám závorám.
Protentokrát si sám raději vale dám … raději to vzdám …
Jeden letmý dotyk.
Červenám. Jsem snad oděn jen v nedbalkách?
Tak osměl se.
Jdi po stopách …
Ty odráží se v jejím citu.
V konečcích prstů, v končetinách .
(Tak) osměl se.
Stud odhoď ve vteřinách.
Nadechnu se, pak promlouvám, prahy posouvám zas o kus dál.
Děsím se, tohle nejsem já, ten co tančí v plků záplavách.
Znejistím, zavrávorám, už vím, mávám závorám.
Protentokrát si sám raději vale dám … raději to vzdám …
Pak vidím ji a nedýchám, masku svou již nehledám.
Stavím si vor, na něj nasedám, oddávám se vlnám …
… emocí a v těch záplavách teprv sám sebe poznávám …
… a s jakou radostí prozírám …
Nadechnu se, nic neříkám, konečně prahy posouvám.
A o kus dál tančí druzí v plků záplavách, ne však já.
Jen se usmívám, již nehledám, zamávám závorám.
A tichu s ní se oddávám … ruku jí podávám …
|
||||
2. |
Snad přijde nový den ...
03:25
|
|||
Přes řeku se brodím a sklíčen slzy roním.
Nic není tak jak mělo být.
Pochybnosti mou hlavou krouží.
Dlouho po něčem krásném toužím, chci žít.
Jsem tu a moc rád.
Výhrad pár mám akorát.
Proč všude sucho je a já stále mokrý jsem?
Radost ze mě jak kouř z komínů vytrácí se.
Skutečnost však znovu a zase vrací se.
Po dnešku přijde nový den.
S trochou štěstí budu tu stále, nadále.
Přijde nový den.
Zkusit znovu to mohu jen, já … jen já …
Obavy ze mě jak kouř z komínů vytrácí se.
Skutečnost však znovu a zase vrací se.
Po dnešku přijde nový den.
S trochou štěstí budu tu stále nadále.
Přijde nový den.
Zkusit znovu to mohu jen, já …
… vím … jak zmařit splín …
Já vím … jak zmařit splín …
… tak snad přijde nový den ...
|
||||
3. |
Alegorický aperitiv
03:03
|
|||
Tápu, jsem štramákem či jen pátým kolem u koňského povozu?
Cítím se být koze párkem … nebo tančírnou v přímořském přívozu …
Jsem vším a přitom ničím v sobě toho vozemboucha!
O zem boucháním vozem o zem bouchám!
Jsem pan “Fileta“ a slovo mandražé evokuje mi ledovou tříšť.
Ve smyčcovém duu trumpeta, svět zdravím jak po dešti hříbek atomový ...
Jsem dikci predikcí, palici opicí, stolicí na kilometry tlící.
Kluk štěstím slzy ronící, když porazila Sparta Prahu 3:2, pičo, vole.
Jsem vším a přitom ničím v sobě toho vozemboucha!
O zem boucháním vozem o zem bouchám!
Jsem pan “Fileta“ a slovo mandražé evokuje mi ledovou tříšť
Ve smyčcovém duu trumpeta, svět zdravím jak po dešti hříbek atomový.
Jsem bez brzd babeta, štětec Moneta. Tím, kdo vám ukrátí to trapné čekání …
… na pana Gorota!
Jsem kandidát věd ... shluk zvolacích vět … Monetova paleta, možná jen popleta, zvěd donášející na celý svět …
Jsem kandidát věd ... shluk zvolacích vět … Monetova paleta, básník či poeta, zvěd donášející na celý svět …
Jsem kandidát věd ... shluk zvolacích vět … Monetova paleta, možná jen popleta, zvěd donášející na celý svět …
Jsem kandidát věd ... shluk zvolacích vět …
|
||||
4. |
||||
Sílu ztrácím, mizí mi svět ...
... před očima jako když usychá květ.
Kam tímto krokem tak mohu dospět?
A přitom stačilo prý jen pár vět.
K srdci si vzít ... možná, kdo ví? ... Ty odcházíš ... už mi nedopovíš,
kam ukryla jsi něhu pro mě určenou.
Radost má ... ve větru plápolá. Tvou vůni mně tak známou zapomínám.
Radost má ... umírá. Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám.
Procitám, už se mi nevrátíš.
Pronikám do nikam a níž a níž.
Poznávám, že čím jsem ti byl blíž,
o to víc jsem se vzdálil, necítíš ...
… že radost má ... ve větru plápolá ... zřejmě umírá ... Tvou vůni tak známou mně zapomínám a neucítím nikdy víc ...
Radost má ... ve větru plápolá. Tvou vůni mně tak známou zapomínám.
Radost má ... umírá. Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám.
Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám. Zapomínám.
Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám. Zapomínám.
V dáli před sebou vidím náš odlesk,
který se vpíjí v ranní rozbřesk.
Byli jsme nadějí všech ušlých cest.
Netuším, kam ty další budou vést.
Tolik chvil já sám na místě stál.
Tolikrát v myšlenkách tě pochoval.
Teď jen vzpomínám na ten žár, který i nám plál ...
Radost má ... ve větru plápolá. Tvou vůni mně tak známou zapomínám.
Radost má ... umírá. Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám.
Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám. Zapomínám.
Na tvou vůni mně tak známou marně se rozvzpomínám. Zapomínám.
|
||||
5. |
Přes ruku mě sekni
03:09
|
|||
Sirkou dal ohni život.
Ten ruku v ruce s dehtem vraždí.
A kdo to neví? Řekni, kdo to neví?
I já běžím ohni vstříc.
A jiskrou oslepený.
Ano, zapomínám. Protože mohu, zapomínám.
Boha za bohem ze lžíce rodí.
Temno ve přích mysl mu halí
do trnových korun ... prý drží si dekorum.
Však ví, že tak radost nevykoupí.
To spíš skon vyjde mu vstříc.
A on na něj čeká, ano, věří a čeká.
Proč na cokoliv se ptát, když každý prý již vše ví?
Nač časem svým plýtvám, když ani já už neumím být střízlivý?
Sklenice z poloviny plné slasti.
Ni poprvé ni posté opět stanou se pastí ...
... pro nás slabé, v řadě vůle ochablé ...
A ač to tuším, stále žízním.
Mysl svou tak rád jedovatým mokem zakalím.
Hedvábím zahalím pravdu a pak zmizím ...
Proč na cokoliv se ptát, když každý prý již vše ví?
Nač časem svým plýtvám, když ani já už neumím být střízlivý?
Proč na cokoliv se ptát, když každý prý již vše ví?
Nač časem svým plýtvám, když ani já už neumím být střízlivý?
Nevystřízlivím ... protože zřím zlý lid ...
Nevystřízlivím ... protože se bojím, protože se bojím ... přes ruku mne sekni ...
Nevystřízlivím ... protože zřím zlý lid ...
Nevystřízlivím ... protože se bojím, protože se bojím ... přes ruku mne sekni!
|
Streaming and Download help
If you like tcheichan, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp