1. |
Pro duši
04:53
|
|||
|
Stenogramy našich tlachů luštím.
Větu po větě ztrácím se mezi řádky.
Mýlky tvé hledám, své nepřipouštím.
Nežli se omluvit, raději stepuji o krok zpátky.
Vrávorám pohybem pavoučím v bludokruzích.
Vlákno snovám si za vláknem do oprátky.
Spřádám zámotky mylných iluzí.
A krášlím se stříbřitými pozlátky … jdeme z hádky do “po“hádky …
Ano, jsem domýšlivý ... samozvaný generál.
Ale při pomyšlení, že ztrácím tě, chátrám …
… ve všech hodnostech svých, ve hvězdách pěticípých, zářím, duše však umdlévá.
Radiály vstříc tobě stavím.
Metr po metru blížím se mezi náspy.
Spojení s centrem vševědění slavím.
Nemlčím, kypím prázdnými žvásty.
Tonu, zatím co mávám z mezibřeží.
Vlny vyvrhají na souš mé balasty.
A čím jsou dál, o to víc věřím a vím.
Jedině čirý jako Temže mohu být šťastný … ze skučení do uskutečnění ...
Ano, jsem domýšlivý ... samozvaný generál.
Ale při pomyšlení, že ztrácím tě, chátrám …
… ve všech hodnostech svých, ve hvězdách pěticípých, zářím, duše však umdlévá.
Ano, jsem nedůtklivý … samolibý ideál.
Ale při pomyšlení, že ztrácím tě, chátrám …
… ve všech cennostech svých, i v těch uloupených, zářím, duše má skomírá ...
… mám duši, nic netuší, nemusí, ona totiž ví …
… mám rozum, co ruší mou duši v proudu vědomí …
… mám víru v tak mnoho, že na ni sám už nestačím …
… mám strach, je skutečný, že duši si zmrzačím …
Mám čas a nebo nemám? Srdce mi buší. Ještě chce bít.
Ještě chce bít ... ještě chci být.
|
||||
2. |
Přes ruku mě sekni
03:35
|
|||
|
Sirka dala ohni život.
Ten ruku v ruce s dehtem vraždí.
Kdo to neví? Řekni. Kdo to neví?
I já běžím ohni vstříc.
Jiskrou oslepený.
Ano. Zapomínám. Protože mohu. Zapomínám.
Boha za bohem ze lžíce rodí.
Temno mu mysl halí do trnových korun
Prý drží si dekorum.
Však ví, že tak radost nevykoupí.
To spíš skon vyjde mu vstříc.
A on na něj čeká. Ano. Věří a čeká.
Proč na cokoliv se ptát, když každý prý všechno ví?
Nač časem svým plýtvám, když ani já už neumím být střízlivý?
Sklenice z poloviny plné slasti.
Ni poprvé, ni posté opět stanou se pastí ...
... pro nás slabé. V řadě vůle ochablé.
A ač to tuším, stále žízním.
Mysl svou tak rád jedovatým mokem zakalím.
Hedvábím zahalím pravdu. A pak zmizím.
Proč na cokoliv se ptát, když každý prý všechno ví?
Nač časem svým plýtvám, když ani já už neumím být střízlivý?
Nevystřízlivím ... protože zřím zlý lid.
Nevystřízlivím ... protože se bojím, protože se bojím, přes ruku mě sekni.
Nevystřízlivím ... protože zřím zlý lid.
Nevystřízlivím ... protože se bojím, protože se bojím, přes ruku mě sekni!
|
||||
3. |
Křivočaří
03:00
|
|||
|
Je tomu spoustu dní. Možná i staletí. Nevím, už nepočítám. Už s tebou nepočítám.
Ten moment končení zdá se být nekonečný. Nevím, už nevyčítám. Nic si nevyčítám.
Chronická nesmířlivost v nás to dobrý navždy maří.
Tmou jsme sobě. S kuropěním už budem křivočaří.
Až opět dozná čas a my pohlédnem si do tváří.
Stane se tak v době, kdy “lhostejnost“ už bude hlavní frází …
… ve scénářích dvou různých hlavních rolí.
Dvou představení, kdy jedno moje je a druhé není.
Naše smutné resumé: To jediný, co se mění,
je prázdno a čím dál tím větší ticho našeho mlčení. Mlčení.
Promluvy tváří v tvář monitory v bitvy mění. Padlé nepřičítám, ne. Vinu ti nepřičítám.
Co zbylo schovám pod polštář, ale moc toho už není. Časodějům nevyčítám, ne. Nic ti nevyčítám.
Chronická nesmířlivost v nás to dobrý navždy maří.
Tmou jsme sobě. S kuropěním už budem křivočaří.
Až opět dozná čas a my pohlédnem si do tváří.
Stane se tak v době, kdy “lhostejnost“ už bude hlavní frází ...
… ve scénářích dvou různých hlavních rolí.
Dvou představení, kdy jedno krotké je a druhé zuby cení.
Naše smutné resumé: To jediný, co se mění,
je prázdno a čím dál tím větší ticho našeho mlčení. Mlčení.
|
||||
4. |
Za světlem
03:21
|
|||
|
Mizím a všedním si v čase i prostoru.
Tříštím svou pozornost. Dřu se do úboru.
Vzhlížím teď k výsluní. Hledám pokoru.
Však blíží se soumrak a já ztrácím kontroloru.
Skončil sen. Jsem omámen kolotočem změn.
Proplouvám labyrintem směn mezi tmou a světlem.
Skončil jsem. Shonem ošálen v cele ze čtyř stěn.
Probíjím si cestu ven … ven za světlem.
Do příze se odívám. Čistím svou auroru.
Mířím a spoušť mačkám přesně na komodoru.
Čepýřím se neskrovně. Prorážím zázvoru.
Blížím se k refýži. Větřím ne … pohodu.
Skončil sen. Jsem omámen kolotočem změn.
Proplouvám labyrintem směn mezi tmou a světlem.
Skončil jsem. Shonem ošálen v cele ze čtyř stěn.
Probíjím si cestu ven … ven za světlem.
… běžím, běžím, běžím, běžím za světlem ...
Skončil sen. Jsem omámen kolotočem změn.
Proplouvám labyrintem směn mezi tmou a světlem.
Skončil jsem. Shonem ošálen v cele ze čtyř stěn.
Probíjím si cestu ven … ven za světlem.
Skončil sen. Jsem omámen kolotočem změn.
Proplouvám labyrintem směn. Běžím za světlem.
… běžím, běžím, běžím, běžím za světlem ...
|
||||
5. |
Snad přijde nový den
03:11
|
|||
|
Přes řeku se brodím a sklíčen slzy roním.
Nic není tak jak mělo být.
Pochybnosti mou hlavou krouží.
Dlouho po něčem krásném toužím. Chci žít.
Jsem tu a moc rád.
Výhrad pár mám akorát.
Proč všude sucho je a já stále mokrý jsem?
Radost ze mě jak kouř z komínů vytrácí se.
Skutečnost však znovu a zase vrací se.
Po dnešku přijde nový den.
S trochou štěstí tu budu stále. Nadále.
Přijde nový den.
Zkusit znovu to mohu jen, já … jen já …
Obavy ze mě jak kouř z komínů vytrácí se.
Skutečnost však znovu a zase vrací se.
Po dnešku přijde nový den.
S trochou štěstí tu budu stále. Nadále.
Přijde nový den.
Zkusit znovu to mohu jen, já …
… já vím, jak zmařit splín …
Po dnešku přijde nový den.
|
||||
6. |
Polarity
04:16
|
|||
|
Krásný den přeji Vám pane “cizí“. Jste prý tak jiný. Alespoň se to o Vás povídá.
Přes rameno hledí Vám našinec ryzí. Bez pocitu viny, že se soudem tak trochu předbíhá.
Krásný den přeji Vám pane “domácí“. Jste tak striktní. Já vím. Život se Vám vysmívá.
A ač původem jsme stejní, spojení s Vámi ztrácím. Totiž, s nenávistí nahlížet na svět odmítám.
Zapovídám se polaritám. Zpovídám se. Sem tam řvu a sem tam jen špitám.
Zapovídám se polaritám. Zodpovídám se, když mráz na zátylku až do žil mi proniká.
Když dobro uniká … mezi prsty nám.
Sbohem dávám Vám pane “cizí“. Jste příliš jiný. Co Vás léčí, nám zdraví podrývá.
Spolu s Vámi zároveň i ze mě něco mizí. To když do pocitu viny strach se odívá.
Budiž nám sláva a klid páni “domácí“. Za září vašich tváří se však stále zloba ukrývá.
A ač původem jsme stejní, spojení s vámi ztrácím. Žít totiž jen s nenávistí já dozajista nehodlám.
Zapovídám se polaritám. Zpovídám se. Sem tam řvu a sem tam jen špitám.
Zapovídám se polaritám. Zodpovídám se, když mráz na zátylku až do žil mi proniká.
Když dobro uniká … mezi prsty nám.
A my … podléháme … vlnám. Když dobro uniká … a my … podléháme ... vlnám.
|
||||
7. |
Hledám tě
03:44
|
|||
|
A ty jsi byla tak krásně jiná. A já držel v obou rukách krabici vína.
A chtěl ti říct tak strašně moc, jak toužil jsem tě líbat.
Ale i po třech locích jsem dál jen mlčel a plaše zíral … a zírám dál …
Tak nemám tě … a nemám ani kuráž.
Hledám tě … vedle mě stále své místo máš.
Tak nemám tě … a nemám ani kuráž.
Stále hledám tě … ty mě už ale nehledáš.
A ty jsi byla, jsem si tak jist, ta vysněná, ta pravá.
A já držel šanci v obou rukách a podlehl obavám.
A nevydal ni tón, ni jedinou hlásku, ta němá touha mi zůstává ...
… jako memento, co na věčnost pálí, na srozuměnou dává ...
Že nemám tě … a nemám ani kuráž.
Stále hledám tě … i když ty mě už nehledáš.
Tak nemám tě … a nemám ani kuráž.
Stále hledám tě … ty mě už ale ani nepoznáváš, ty mě už nepoznáváš.
A ty jsi byla. Ty jsi tu byla …
|
||||
8. |
Jičíňanem
03:37
|
|||
|
Hraji … i po tolika letech od školky si stále hraji.
Stárnu ... jen tomu říkám jinak, a to tak že zraji.
Vlaji ... chci být v centru dění a zároveň na okraji.
Vzplanu ... hořím touhou, pak trnu strachy, posléze taji.
Svádím … tak trochu tebe, tak trochu boj s jinotaji.
Často se kaji … a trápím a sžírám a žehrám a spílám a mnoho toho tajím
… jsem na pokraji sil ...
Za stěnou prohrávám hru na chtěnou a nechtěnou. A ono už vážně se nechce.
Za ženou ženu s vidinou, že ve dvou zkrotíme mou duši splašenou … a že pak půjde to tak nějak lehce …
Směji … stále to umím, i sobě někdy se směji.
Slábnu … na duchu, na těle, změnit si to přeji.
Hřeji … si na prsou hada, v sobě naději, že jednou dospěji.
Kleji … čím víc to nejde, tím víc se zlobím, více reji.
Ztrácím … včera stud a dnes jiskru, zítra naději.
Často se chvěji … tu vztekem, tam láskou, tu chladem, tam obavou, že stagnuji v ději
… a ztratil jsem svůj cíl ...
Za stěnou prohrávám hru na chtěnou a nechtěnou. A ono už vážně se nechce.
Za ženou ženu s vidinou, že ve dvou zkrotíme mou duši splašenou … a že pak půjde to tak nějak lehce …
… že půjde to lehce … ženu dál s vidinou ...
Za stěnou prohrávám hru na chtěnou a nechtěnou. A ono už se mi ale vůbec nechce.
Za ženou ženu s vidinou, že ve dvou zkrotíme mou duši splašenou …
Za stěnou prohrávám hru na chtěnou a nechtěnou. A ono už vážně se nechce.
Za ženou ženu s vidinou, že ve dvou zkrotíme mou duši splašenou … a že pak půjde to tak nějak lehce …
… že půjde to lehce … ženu dál s vidinou ...
|
||||
9. |
Přivři oči
04:10
|
|||
|
Přivři oči. Na chvíli hlava se netočí.
Neboj se, to zatím jen domněnky útočí.
Zaposlouchej se. Slyšíš ten šum?
To síra smývá tvou minulost. Tvůj um.
Promni oči své. Na pár chvil hlava nebolí.
Prosím neboj se. Ať už je to cokoliv.
Zasni se. Už jedině tak tak netrpíš.
A usměj se, když neseš si svůj kříž.
Usměj se … dokud to lze.
Nadechni se. Já vím. Už nejde to tak lehce.
Zapal si. Nebo už se ti snad nechce?
Omluv se sám sobě za toliko lží.
A prosím tě už nemluv. Strach nejednoho zbabělce umlčí.
Omluv se ... dokud to lze.
Napij se. Ať úzkost na pár chvil vymizí.
Napij se a věř. Zítra snad už bude líp … někomu.
Modli se. Jestli vůbec víš, co to znamená.
Modli se. Pro začátek klekni si na kolena.
Modli se … dokud to lze.
|
||||
10. |
Svitoryt
02:05
|
|||
|
Myšlenku patrně utvářím.
Jen podle rytmu citu, co notou notář zpečetí.
Ona pak nadějí zazáří.
V příšeří luny svitu matným tónům k početí.
Tančím rád v dešti čokolád.
Pojď se mnou slzet, jihnout,
skrčit se a pousmát.
Vděčně se nadechnout.
Radostně vydechnout.
Mrtvým přestaň se zdát.
Když mráz uhodí v plné síle.
Bílé sněhy, tváře něhy smutkem zneteční.
Ona pak nakloní se k víle.
V dlouhé chvíli má tu píli vést tok sluneční.
Tančím s ní v dešti čokolád.
Šla se mnou slzet, jihnout,
skrčit se a pousmát.
Vděčně se nadechnout.
Radostně vydechnout.
Mrtvou přestat se zdát.
Jak oheň prochází nitro svíce.
Do útrob vosku duše razí průvod sváteční.
„Zatluč“ křičí na srdce tvá plíce.
Po cestě svitorytu štěstí se uskuteční.
Tančíme v dešti čokolád
My chceme slzet, jihnout,
skrčit se a pousmát.
Vděčně se nadechnout.
Radostně vydechnout.
Živými se taky stát.
|
||||
11. |
O zápasníku a mudrci
05:26
|
|||
|
Zápasník pláče. Bolí ho u srdce.
U srdce, které doposud nepoznalo žal.
Do rukou bere fáče. Vytáčí mudrce.
Prosí, aby jej uzdravil, bolístku mu obmotal.
Doktor radostí skáče."Teč vodo do hrnce.“ Říká:
„Hojivý lektvar rád bych umíchal.“
Mezitím dojetím pláče. Na dvířka od kredence
totiž již léta letoucí nesahal.
Jeden sténá. Druhý chvátá. Třetí radost má, že jeden pro druhého v dnešní době ještě něco znamená.
Jeden sténá. Druhý chvátá. Třetí radost má, že jeden pro druhého v dnešní době ještě něco udělá.
Mudrc pobízí rváče: "Vypij lektvar ze sklenice!"
Na moment o svých schopnostech však zapochyboval.
Zápasník pláče. Stále bolí ho u srdce.
U srdce, které doposud nezískalo tvar.
Doktor už chápe. Nezná lásku. Nemá přítele.
Namísto lektvaru objetí zápasníkovi daroval.
Jeden sténá. Druhý chvátá. Třetí radost má, že jeden pro druhého v dnešní době ještě něco znamená.
Jeden sténá. Druhý chvátá. Třetí radost má, že jeden pro druhého v dnešní době ještě něco udělá.
Jeden sténá. Druhý chvátá. Třetí radost má, že jeden pro druhého v dnešní době ještě něco znamená.
|
||||
If you like tcheichan, you may also like:
Hotel Landifornia
by Fuzzy Jones
Swooping, pristine folk-adjacent songs with bright guitars and soothing melodies that quietly entrance.
go to album
From Cork, Ireland, Lewis Barfoot writes mystic, majestic songs derived from regional folk, with an ambient music aura.
go to album
The latest from the UK’s Chris Brain is a gorgeously wrought album of tender acoustic folk music.
go to album
The Same Mistakes
by Hot Left Pole
Soft-as-a-whisper folk music, with spiderwebs of guitar and vocal melodies as comforting as a lullaby.
go to album
Rich, pastoral folk meditations on nature and healing from the UK singer-songwriter.
go to album
Whispery indie folk from the UK, “Hard Work” cradles soft and gentle vocal melodies in a nest of acoustic guitars.
go to album
Phototherapy EP
by Fahim Rahman
A collection of twinkling bedroom folk-pop demos from Fahim Rahman that arcs from hushed intimacy to sweeping cinematic emotionality.
go to album
